Člověk v buřince. Wojciech Korfanty
_______
Praha
Výstava 6.–20. 11., 16.00 hod.
Vstup volný
Polský klub v Praze
Polský klub v Praze, z. s. (D.N.M. ul. Vocelova 602/3)
_______
Brno
Vernisáž: 25. listopadu 2024 v hodin 16:00.
Místo: Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně (70, Veveří 158, 611 80 Brno-střed, Česká republika).
Výstava potrvá do 29. listopadu 2024.
Vstup volný. Zveme vás!
_______
V životopisech, vzpomínkách a historických záznamech Wojciecha Korfantyho je zmiňován jeho čtyřletý pobyt v pražském exilu. Přesto je to však stále dostatečně neprobádaná část jeho života.
Známý politik, novinář, exulant, vzdělanec, polyglot a jeden z otců nezávislého Polska se stal protagonistou výstavy inspirované tvorbou belgického surrealisty Reného Magritta. Název výstavy Člověk v buřince se vztahuje jak ke Korfantyho oblíbené pokrývce hlavy, tak i k častému motivu v Magrittově tvorbě.
Obsah výstavy tvoří krátké sentence odrážející klíčové vlastnosti, které Korfantyho vynesly do politických výšin. Ve vizuální rovině jsou využity moderní formy exprese obrazu skrze nápadité užití barev a prvků street artu, což umožnilo představit nové zpodobnění tohoto politika.
Korfanty se vrací do Prahy, aby si připomněl místa, na nichž se scházeli polští exulanti. Strávil zde čtyři významné roky svého života (1935–1939). Z obavy z pronásledování a zatčení musel stejně jako vůdčí představitelé Lidové strany Polska opustit zemi. Z Prahy spravoval záležitosti katovické tiskárny Polonia, navázal kontakty s Ignacym Paderewským a předními evropskými politiky. Zde jej vyfotografoval americký dopisovatel John Philips a pořídil s ním rozhovor do amerického časopisu Life.
Byl stálým hostem kavárny Šroubek, známé také jako „polské okno“, na Václavském náměstí 25, kde často debatoval s profesorem Marianem Szyjkowským. Taktéž se tajně stýkal s generálem Władysławem Sikorským (Praha-Smíchov, tehdejší Palackého, dnes Lidická ulice).
Známa jsou i četná místa, která byla v Praze jeho bydlištěm, mj. žil v malostranských ulicích Všehrdova 16 a Nerudova 13 nebo na Novém Městě v ulici Na Zbořenci 9.
Wojciech Korfanty (1873–1939) – polský nacionální aktivista, známý redaktor a vydavatel, poslanec Říšského sněmu a Zemského sněmu, vynikající řečník, komisař Nejvyšší lidové rady v Poznani, hlava polské komise pro plebiscit v Horním Slezsku, vůdce třetího slezského povstání, poslanec Sejmu Polské republiky i Slezského sejmu, vicepremiér, exulant, spoluzakladatel Frontu Morges, manžel a otec, pán německého ovčáka jménem Moryc.
I Triptych: Člověk v buřince. Wojciech Korfanty
Narace výstavy je vedena kolem zlomových okamžiků života jejího protagonisty. Titulní triptych je uvedením do života mladého Korfantyho. Vztahuje se k raným letům jeho mládí, kdy si začal všímat rozporů v realitě, která jej obklopovala. V té době byl vyloučen ze studia, což mu na jednu stranu uzavřelo cestu k dalšímu vzdělání, na druhou stranu tím bylo jeho pozdějším patronům umožněno rozpoznat jeho potenciál a individualitu. Mimo jiné díky Józefu Kościelskému dokončil gymnaziální studium a jako svobodný student začal studovat na polytechnice v Berlíně-Charlottenburgu. Hledal svou vlastní cestu, byl pozorovatelem, chtěl zjistit, kdo může posloužit národní věci ve Slezsku, vyhledával ty, již smýšleli podobně jako on. Byla to doba jeho politické a ideové volby. Doba budování základů. Na Filologické fakultě Královské univerzity ve Vratislavi studoval filozofii, právo a ekonomii. Cestoval po Evropě. O prázdninách působil mladý Korfanty se svými přáteli v Horním Slezsku – učil číst děti dělníků, roznášel národnědemokratické tiskoviny tištěné v Haliči. Na začátku jara vydal své dva významné pamflety: „Precz z Centrum”, „Baczność! Chleb drożeje” [čes.: „Pryč s Centrem“ a „Pozor! Chléb zdražuje“].
Citace uvedené v TRIPTYCHU I:
Co sis to udělal, chlapče… k čemu ti to je! Se svými schopnostmi se můžeš stát polským velikánem, ale budeš mít psí život.
Dr Ernst Müller, ředitel gymnázia v Katovicích
Jen hloupý člověk i přes změnu poměrů, doby i podmínek trvá na svých názorech, které již novým podmínkám neodpovídají.
Č. 22, 29. březen 1927, Katovice – Vystoupení Wojciecha Korfantyho na 161. zasedání Slezského sněmu během projednávání zákona o státní pokladně na správní rok 1927/1928 (třetí čtení)
II Triptych: Józef & Karolina
Přišel na svět v kolonii Sadzawki spadající pod obec Siemianowice. Rodný dům byl malý. Sestával z pokoje, kuchyně a předsíně. Vedle něj se nacházela zahrádka, na které bylo možné hospodařit. Byl pátým dítětem Józefa, horníka v dole Fanny, a Karoliny pocházející z rodiny Klechových. Doma mluvili polsky, v polštině také četli Životy svatých z pera kněze Piotra Skargi. Rodné Sadzawki byly od Katovic vzdáleny více než kilometr a půl. Mladý Wojtek musel každý den vstávat za svítání, aby mezi haldami, přes pole, za deště i mrazu dorazil včas do budovy gymnázia…
Citace uvedené v TRIPTYCHU II:
Jeho (státu, pozn. red.) kultura závisí především na kultuře vůle každého občana, neboť vůle lidí je hlavním státotvorným prvkem.
„Polonia“ 1929, č. 1611 (z 30. III)
Sama příroda přiděluje lidem jejich povinnost a z jejich přirozených potřeb se zrodily zákony a předpisy, jimiž se lidé řídí.
„Polonia“ 1929, č. 1611 (z 30. III)
III TRIPTYCH: Slovanský idol
Rok 1903 byl pro Korfantyho významný ve všech ohledech. Byl známý jako časopisecký redaktor, autor fejetonů, výborný a obratný řečník. Tehdy mu bylo třicet let. Dokázal si získat podporu jak hornoslezských dělníků, tak i německých poslanců. V rozhovoru pro jeden z varšavských časopisů, který Korfanty poskytl v Zakopaném, ho autor článků popisuje jako mladičkého blondýna středního vzrůstu, svěží a růžové tváře, s tenkým světlým knírkem, modrýma mírnýma očima a téměř naivním pohledem. Korfanty ještě dosud není rozčarovaný životem. Působí dojmem tichého, klidného mladíka, který navzdory svému jemnému chování dokázal v Horním Slezsku vyvolat bouři tím, že získal poslanecký mandát v německém parlamentu – Říšském sněmu. V době, kdy společností rezonovala záležitost s jeho manželstvím s Elżbietou Szprotovou, byla v českém Ilustrovaném světě otištěna fotografie Korfantyho s manželkou. V oněch časech měly politické boje různou podobu. Jednou z nich bylo odmítnutí udělení svátosti manželství Korfantymu a Elżbietě Szprotové po vzorů kroků, k nimž se uchylovalo německé duchovenstvo. Toto mělo Korfantyho přimět veřejně odvolat protiněmecká hesla publikovaná v pamfletu „Pryč s Centrem“. Nakonec však tento skandál Korfantymu přinesl nemalou publicitu a on sám se – jak týdeník uvádí – stal světovou hvězdou a jednou z nejvýznamnějších postav úzkého kruhu Poláků, věrných své zbídačené, utlačované a pošlapané polské vlasti, kteří působili německém Říšském sněmu!
Tehdejší tisk charakterizoval Korfantyho rozličnými epitety: velký hrdina a neohrožený rytíř Jan Paderewski, pravý státník a vůdce Władysław Sikorský, Korfanty Triumphator, commanding-man Adolf Nowoczyński „Polonia“, černá duše, slovanský idol, náš člověk, „Przegląd Wszechpolski“, die blonde Bestie, „Kattowitzer Zeitung“, Mojžíš z Katovic, „Dziennik Śląski“. Byl ve vrcholné formě.
Citáty uvedené v TRIPTYCHU III:
… jak silná a vynikající musí být osobnost, jež v tak krátkém čase (…) dosáhla takových výsledků (…). Jakou hodnotu musí mít člověk, jenž u vlastního národa, z nějž sám vzešel, v tak krátkém čase získal vážnost a lásku.
Tygodnik Ilustrowany [čes.: Ilustrovaný týdeník]
V tomto mladém muži (Korfantym), urostlém, energickém, odvážném, možná riskujícím, je taková síla. Je patrná. Je cítit, když vystoupá na tribunu a promluví ke svému národu. Redaktor a tribun! Lidový redaktor a tribun lidu! Jeho slova jiskří, prýští z něj a strhávají dav.
Ursyn, Głosy prasy o zebraniu mężów zaufania [čes.: Hlasy tisku o shromáždění mužů důvěry], [in:] „Polak“ 1910, č. 141 [z 24 X]
IV TRIPTYCH: Korfantio triumphans
V proslulém proslovu v Říšském sněmu vykřikl od řečnického pultu:
… Nepožadujeme ani píď německé půdy. V souladu s bodem 13 programu prezidenta Wilsona požadujeme vytvoření jednoho Polska, skládajícího se ze tří částí, s přístupem k moři, to znamená s vlastním mořským pobřežím, osídleným nepochybně polským obyvatelstvem. … Máme nárok na polské okresy Horního Slezska a Středního Slezska – na žádný německý okres! – na Poznaňsko, polské Západní Prusko a polské okresy Východního Pruska…
Z posledního proslovu, jenž pronesl poslanec Wojciech Korfanty v Říšském sněmu dne 25. října 1918.
Zasedání č. 196.
V listopadu 1918 opustil Berlín a stal se členem komisariátu Nejvyšší lidové rady v Poznani, jež zastupovala Poláky na původně pruském území. Poté se vydal do Varšavy, aby zde ovlivnil sestavení národní vlády, což bylo příčinou ostrého střetu s náčelníkem státu Józefem Piłsudským. Svobodou opojená Varšava ho uvítala ovacemi. Korfanty prožíval nejkrásnější den svého života. V lednu 1919 byl zvolen do Zákonodárného shromáždění.
Po ukončení Velké války měl o tom, zda sporné území Horního Slezska připadne Polsku, či Německu, rozhodnout plebiscit.
Bytom. Hotel „Lomnitz“.
Během plebiscitních kampaní se Korfanty dokázal skvěle vcítit do nálady v sálech, uměl upravit argumenty tak, aby si naklonil oponenty. Jednal tak, jak si žádala konkrétní chvíle. Aby dosáhl svého cíle, užíval smyšlené argumenty, jež neměly oporu ve skutečnosti. A tak se pro potřeby jedné z kampaní zrodila proslulá „Korfantyho kráva“. Korfanty prý na jednom ze sněmů přislíbil shromážděným, že po sjednocení Slezska s Polskem každý z nich dostane krávu. Od té doby užívala německá plebiscitní propaganda termín Korfantyskuh a četné rýmovánky a obrázky dodaly plebiscitu na barvitosti.
Citáty:
Příchozí toužili pohlédnout do ohně pulzujícího jako stroj, k němuž se obracely oči celého Polska, a brzy je proud strhl do vln a vírů bujarého plebiscitního života – života, z nějž zněla hudba mnoha srdcí, hudba víry, naděje a lásky.
Maciej Wierzbiński, Pękły okowy [čes.: Praskly okovy], Katovice 1929
Je nutné být silní, neboť i neutralita se musí bránit.
„Polonia” 1938, č. 4997 [z 15 IX]
V TRIPTYCH: Vůdce
Korfanty byl „duší a mozkem“ polské plebiscitní činnosti – vydával proklamace, byl aktivním publicistou a agitátorem, účastnil se shromáždění a sněmů, určoval hlavní směry plebiscitních kampaní. Korfanty byl proti ozbrojeným akcím v Horním Slezsku, protože se domníval, že nemají šanci na úspěch, a spoléhal na vyjednávání a přesvědčování. Nakonec však vzhledem k možnosti, že plebiscit nedopadne příznivě, vydal rozkaz a v noci z 2. na 3. května 1921 bylo zahájeno povstání. Korfanty se prohlásil jeho vůdcem.
„Polonia“. Redaktor Korfanty. V ranních a večerních hodinách Katovice vřely dynamickým vrčením dodávek označených nápisem „Polonia“. V Opolské ulici to v oněch hodinách hlučelo a její prostor vyplňovala vůně tiskařské barvy jako parfémy Chanel na Champs-Élysées. Právě tak začal závoz nejpopulárnějšího deníku do měst a městeček Horního Slezska a Zagłębia a dále do Varšavy, Krakova, Lvova a Poznaně. „Polonia“ vnesla mezi slezské tiskoviny čerstvý vítr již svým prvním, sobotním číslem, které vyšlo 27. září 1924. První náklad činil 40 tisíc kusů. Když uvedl na trh nový deník, jehož byl současně vlastníkem i redaktorem, bylo Wojciechu Korfantymu 51 let a měl ve vydavatelské branži značné zkušenosti.
Citáty uvedené v TRIPTYCHU V:
Všechny velké národní činy byly dokonány společným úsilím lidí, kteří se nejednou hluboce rozcházeli ve svých názorech, ale jež v dané chvíli spojil všem společný velký cíl.
„Polonia” 1938, č. 4808 [z 6 III]
Společnosti, státu, církvi.
Úkolem našeho deníku bude hlásat pravdu, hájit práva a zájmy sociálně slabých, vysvětlovat a objasňovat společenské a politické jevy s cílem harmonické spolupráce všech občanů pro společné dobro, posílení naší státnosti a rozvíjení křesťanského smýšlení ve veřejném životě.
Wojciech Korfanty, W imię Boże [čes.: V Božím jménu] [in:] „Polonia” 1924, č. 1 [z 27 IX]
VI TRIPTYCH: Souboj Titánů
Dvě politické osobnosti, které stojí na opačných pólech, které usilují o nezávislé Polsko, ale volí zcela odlišné cesty. Jednalo se o souboj dvou výrazných osobností reprezentujících východní a západní politický styl. To, k čemu v Polsku v roce 1930 došlo, bylo popřením svobodného státu. Konkrétně – vládnoucí uskupení zatklo na základě falešných obvinění značné množství svých politických odpůrců. Jednalo s nimi neeticky a nemilosrdně. Korfanty byl zatčen 26. září a odvezen do Brestu Litevského.
Po dvou měsících byl Korfatny převezen do věznice ve varšavské čtvrti Mokotov. Těsně před Vánoci byl propuštěn. Musel znovu nabýt ztracených sil. Jeho nepřátelé však neodpouštěli. On sám o to ostřeji kritizoval vládnoucí stranu. Před volbami v roce 1935 obdržel důvěrnou zprávu, že mu hrozí další zatčení a uvěznění v Bereze Kartuské.
V dubnu opustil Slezsko a uchýlil se do Československa. Po následující čtyři roky byl vzdáleným pozorovatelem politického života v Polsku. Z Prahy řídil redakční práce v „Polonii“ a sledoval polský tisk. V Praze, v kavárně Šroubek (U Šroubka), se seznámil s profesorem Marianem Szyjkowským.
Praha byla dobrým místem pro práci, ke zklidnění se i urovnání vlastního života. Bohužel ho zde zastihla i bolestná zpráva o smrti syna Witolda. Polské úřady mu však nedovolily účastnit se jeho pohřbu. To byla pro Korfantyho rána. Za každou cenu se chtěl vrátit do vlasti. Využil tedy francouzského pasu a pod falešným jménem Martin Albert se vrátil do Katovic. Ke konci dubna se ohlásil na prokuratuře. Byl zatčen a převezen do Varšavy. Ve vězení se onemocnění, jímž trpěl, výrazně zhoršilo. Zemřel 17. srpna 1939 těsně před vypuknutím války.
Citáty uvedené v TRIPTYCHU VI:
Wojciechu Korfantymu byly odebrány všechny drobnosti a předměty, které měl u sebe, tedy peněženka, dokladovka, cigaretové pouzdro, zapalovač, zavírací nůž, hodinky a rovněž kravata a šle. Poté mu byl dán ešus a byl odveden na samotku.
Szczegóły osadzenia Korfantego w Brześciu. Kto prowadzi dochodzenie przeciwko niemu? [čes.: Podrobnosti o Korfantově věznění v Brestu. Kdo ho vyšetřuje?]
„Polonia“ 1930, 2151 [z 1 IX]
Marian Szyjkowski, Wojciech Korfanty w Pradze (w szóstą rocznicę śmierci) [čes.: Wojciech Korfanty v Praze (na šesté výročí úmrtí)], [in:] „Odra” 1945, č. 3 [z 20 VIII]
Tekst: Aleksandra Goniewicz
Tłumaczenie: zespół tłumaczy Biura Tłumaczeń TranSlavia